Můj úkol není zrovna nejlehčí. Prostřednictvím tohoto článku bych vás chtěl upozornit na jednu opravdu zajímavou kulturní akci, půjde to ale těžko, když na každém řádku budete hledat erotický podtext a jako asociace se vám budou vybavovat jen perverzity. Možná mi to nebudete věřit, ale NENÍ to tak schválně a účelem textu není ve vás podobné myšlenky vzbouzet. Zkuste se proto od těchto povrchních záležitostí oprostit (vím, že to nebude lehké, v některých případech to pak nejspíš nepůjde vůbec) a zaměřit se na to, co je skutečně důležité.

Nevím, kdy jste byli naposledy v divadle, nevím ani, kdy jste naposledy viděli nějakou divadelní hru. Neodděluji od sebe tyto dvě činnosti jen tak pro nic za nic: ač se vám to možná zatím nezdá zrovna pravděpodobné, abyste si dopřáli kulturní zážitek v podobě divadelního představení, nemusíte navštívit jednu z oněch povětšinou starších, špinavých, zaprášených a pograffitěných budov. Konkrétně v případě Modrého ptáka stačilo přijít v pátek či v sobotu 21. - 22.9. do Starostřešovické ulice a po zaplacení sice ne zrovna symbolického, ale přesto snesitelného vstupného vás čekala více než hodina a půl pouličního divadla. Celou akci pořádali lidé z občanského sdružení Medáci, kteří se starají o čtvrť starých Střešovic a snaží se zachránit zbytky původní zástavby, která vytváří už sama o sobě perfektní kulisy a skvělou atmosféru. Byla by škoda nechat nádherné původní domky, průchody, schůdky, minizahrádky, kapličku, kostelík a další krásy Střešovic zchátrat - Modrý pták pak patřil mezi akce, kterými jsou získávány finanční prostředky na chvályhodnou snahu Medáků.

Jak tedy divadlo z pohledu řadového diváka vypadalo? Zaplatili jste a byli jste zařazeni do jedné ze šesti skupinek, které ve dvacetiminutových intervalech postupovaly od jednoho stanoviště k druhému, kde se jim vždy dostalo odměny v podobě krátké scénky ilustrující příběh hry. Divák byl postupně nenásilně zatažen do zápletky hledání Modrého ptáka, za tímto stále unikajícím opeřencem pak procestoval zemi vzpomínek, fantasmagorickou krajinu, pro niž jsem nenašel jméno, jakési podsvětí s tajemným hlasem přicházejícím ze záhrobí, ohňostrojem a modrou tváří promítanou na prostěradlo, intermezzo s učencem popírajícím jakékoli kvality sledovaného představení ("Co si o tomto myslím, už vám raději ani neřeknu, neboť byste neměli chuť pokračovat dál…"), setkání se čtyřmi živly (obzvláště oheň byl opravdu geniální), cestu přes vílí studánku na hřbitov a následnou cestu do budoucnosti. Poslední scénou byl spánek a probuzení, kdy ti, kteří si poctivě zakoupili vstupenku, konečně nalezli svého Modrého ptáka - tam, kde by jej nejméně čekali…

Já se podílel na organizaci představení, byť rolí opravdu minoritní: spolu s Tobiášem jsme strážili křehké dřevěné schody, které pod obéznějšími osobami praskaly a neskutečným způsobem se kývaly. Malým dětem a důchodcům bylo potřeba pomáhat (mimochodem: důchodci jsou mnohem horší než děti, protože se chovají stejně, ale jsou mnohem těžší a tvrdohlavější), svítit pochodněmi a pronášet vtipné hlášky (něco ve stylu "No dole vás sbírat nebudeme!", "Ti drsnější seskočí, chytří opatrně sejdou." či snad "Třetí schod poznáte podle toho, že tam není."). To trvalo vždy okolo pěti minut, načež jsme se na dvacet minut přestěhovali k blízkému baru, kde jsme mohli jako účastníci prohýřit stovku (diváci samozřejmě vše platili ze svého…). Pod schody se tak začaly hromadit láhve od moštu a jiných nápojů, takže běda tomu, kdo tam po nás uklízel…

Nicméně naše dvojice to měla dobré, hůře už na tom byli ti, kteří dleli na hřbitově či podobně vzdálených lokalitách, kde nejenže nebylo myslitelné vydat se k baru, ale jediným zdrojem světla byly baterky a spoře rozmístěné svíčky. Úplně nejdrsněji pak dopadly víly u studánky, které jen barel s čajem chránil od umrznutí. No řekněte, chtělo by se vám pět minut pobíhat bosi jen v lehkých šatech a rozlévat na kolemjdoucí diváky a kolemrostoucí keříky džbánky vody?

To nejlepší na celé akci byla ale atmosféra. Celé představení bylo perfektně vymyšleno, bezmála stovkou lidí pak perfektně zorganizováno a prostředí nočních Střešovic udělá též své. Jen těžko si lze představit, že by některý z diváků odešel zklamán. A to je důvod, proč vás chci upozornit: až se příště na horní nástěnce objeví nenápadná modrá cedule, neignorujte ji, ale zajistěte si "lupeny". Litovat nebudete.

Článek zkompletoval: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí